Radko Sáblík v podcastu First Class o budoucnosti školství

Ředitel Smíchovské střední Radko Sáblík byl hostem podcastu na FirstClass.cz, který moderuje David Eder. Téměř hodinový a půl dlouhý rozhovor přinesl pohled člověka, který je v českém školství nepřetržitě od roku 1988 — od sametové revoluce přes nástup internetu až po éru umělé inteligence. Řeč byla o tom, proč je brzdou školství myšlení lidí, jak by měla vypadat role učitele ve 21. století a proč se ředitel školy rozhodl kandidovat do Senátu.

Čtyři dekády v českém školství

Radko Sáblík nastoupil do školství 1. září 1988, rok před sametovou revolucí. Od té doby zůstal věrný jedné škole — dnes Smíchovské střední, která po sloučení se zrušenou Hotelovou školou a Gymnáziem Radlice zahrnuje čtyři třídy IT (včetně třídy hackerů zaměřené na kyberbezpečnost), tři gymnázia, dvě třídy sportovního managementu, cestovní ruch i hotelnictví. Po naplnění kapacity půjde o 400 studentů v ročníku, 1 600 celkem.

Nejdynamičtější období proměny školství přišlo podle Sáblíka po roce 2010 s nástupem chytrých telefonů a technologií. A stále se zrychluje. „Jsem strašně rád, že jsme nasedli do toho vlaku včas. Někteří kolegové ještě ani nezaregistrovali, že se ten vlak rozjel — a bude se jim do něj opravdu hodně špatně naskakovat."

Autonomie ředitelů a brzdy systému

Česká republika dává ředitelům škol jednu z největších autonomií na světě. Paradoxně to ale vede k obrovským rozdílům mezi školami — některé inovují, jiné zůstávají desítky let na místě. Když se nůžky místo zavírání rozevírají, vzniká nerovnost závislá na tom, kde se člověk narodil nebo do jaké rodiny.

Sáblík za svou kariéru čelil 54 udáním ke školní inspekci, převážně zevnitř systému — od pedagogů, kteří měli strach ze změn. Inspekce ho nakonec pochválila za systémovou práci.

„Ta brzda není systém. Ta brzda ani nejsou ty peníze. Tou brzdou jsou ti lidé. A pokud nepřijmou tu změnu myšlení, že ta doba se změnila, že to není už to 20. století, tak se ty nůžky budou stále rozevírat."

— Radko Sáblík

Učitel jako mentor, ne předavač informací

Škola už dávno není hlavním zdrojem informací. Kdysi patřil učitel vedle starosty, faráře a lékaře k nejchytřejším lidem v obci. Dnes jsou studenti zaplaveni informacemi odevšud — problémem není nedostatek, ale informační smog. Rozlišit relevantní od nerelevantního, pravdu od nepravdy.

Role učitele se proto musí změnit. Sáblík odmítá slovo „průvodce" a preferuje pojem mentor — člověk, který se studentem pracuje, pomáhá mu v orientaci, ale velká část zodpovědnosti za vzdělávání leží na studentovi samotném. Frontální výuku, kde učitel tři čtvrtě hodiny přednáší, může nahradit technologie. Ale to, co technologie nahradit nemůže, je socializační role školy.

„Někteří introverti už mají kamaráda místo člověka v nějakém AI agentovi, s kterým si povídají. To je určitá hrozba — že přestaneme rozlišovat virtuální svět od reálného. Ta škola má nezastupitelnou socializační roli a dlouho mít bude."

— Radko Sáblík

Umělá inteligence jako příležitost

Smíchovská střední pracovala s umělou inteligencí a strojovým učením ještě před příchodem ChatGPT — studenti trénovali modely pro investory. Sáblík v AI vidí příležitost, ne hrozbu, ale upozorňuje na nutnost zachovat znalostní základ. „Když si necháte všechno od té umělé inteligence napsat, spočítat, vymodelovat a naprogramovat, tak se může stát, že budete malinko blbí — a pak už se s tím programem vůbec nedomluvíte."

Klíčové je podle něj naučit studenty tři věci: umět se učit, myslet kriticky a orientovat se v informacích. Umět se učit přitom neznamená našprtat se na písemku a pozítří to nevědět — znamená to budovat znalosti na základě již získaných a ukládat je do dlouhodobé paměti.

„Vše, co se učím ve škole, můžu použít zase jen ve školství. To, co potřebuju v životě, se musím naučit sám."

— student Smíchovské střední v anketě

Sáblíkova doktrína vzdělávání

V rozhovoru zaznělo pět pilířů toho, co Sáblík s nadsázkou nazývá svou doktrínou vzdělávání. Za prvé zodpovědnost — nebát se dát studentům důvěru a odpovědnost za vlastní vzdělávání. Za druhé vnitřní motivace — neustále ji hledat a podporovat. Za třetí prostor — kombinovaná výuka, kde studenti chodí do školy pondělí a čtvrtek a v pátek mají samostudium. Za čtvrté aktivizace — v hodině by neměl pracovat učitel, ale studenti. A za páté podnikavost — ne nutně podnikání, ale chuť měnit věci kolem sebe.

36 % studentů funguje v programu pro aktivní a talentované, kde mohou chodit do školy i méně než 20 % času. Musí si ale sami hlídat, aby prošli systémem, aktivně komunikovat s učiteli a nést zodpovědnost za své výsledky. Program běží devátým rokem bez jediné čárky administrativy navíc.

„Za mnou přijdou studenti a řeknou: ‚Pane řediteli, tady byl takový problém, takhle jsme ho vyřešili.' Jinde přijdou a řeknou: ‚Pane řediteli, tady je problém, tak co budeme dělat?' To je ten rozdíl."

— Radko Sáblík

Studenti vedou školu, projekty i kampaň

Na Smíchovské střední učí 48 absolventů ve věku 19 až 28 let a devět současných studentů vyšších ročníků. Z 96 členů sboru jich 57 prošlo školou jako studenti — a jsou nositeli jejího DNA. Studenti vedou pracovní skupiny, organizují 15 letních škol, provozují mediální dům, pořádají vícedenní festivaly a vyjednávají s partnery. Vše bez dospělého dohledu.

Příběh kandidatury do Senátu je toho důkazem. V květnu 2025 tři studenti druhého ročníku pozvali ředitele na poradu na houseboat u Orlíku. Poté v pizzérii mu řekli: „Pane řediteli, myslíme si, že byste měl kandidovat do Senátu. Když na to kývnete, posbíráme vám podpisy a uděláme vám kampaň." Podmínka studentů byla jediná — že zůstane ředitelem školy. Podmínka Sáblíka taky jediná — že kampaň povedou studenti.

„I když je něco blbého, snažím se v tom hledat příležitost. To je ta podnikavost. A když mluvím s lidmi, říkám jim: chceš něco udělat? Tak o tom nemluv a udělej to."

— Radko Sáblík