Kandidát do Senátu za obvod č. 21 (Praha 5 a Praha 13) Radko Sáblík byl hostem podcastu Ptám se já s Marií Bastlovou na portálu Seznam Zprávy. Před blížícími se volbami, které se konají 9.–10. října 2026, přiblížil svou vizi vzdělávání a vysvětlil, proč neobvyklou předvolební kampaň svěřil přímo svým studentům ze Smíchovské střední průmyslové školy. V rozhovoru reagoval také na 55 udání od kolegů pedagogů nebo na plány vlády ohledně rušení devátých tříd a zákazů mobilních telefonů.
Celý rozhovor, stejně jako audio záznam a video, najdete přímo na webu Seznam Zpráv.
Kampaň v rukou studentů
Myšlenka kandidovat do Senátu vzešla přímo od studentů. „Nejdříve mě přesvědčili, abych kandidoval, to byl jejich nápad... A slovo dalo slovo a začali jsme to organizovat,“ vzpomíná Radko Sáblík. Následně se k podpoře přidala ODS a posléze i STAN a KDU-ČSL.
I když někteří mohou namítat, že ředitel školy kampaňově zneužívá své studenty, Radko Sáblík jakoukoliv nátlakovou agitaci odmítá a drží se stranou. „Když jsme se o tom se studenty bavili, tak jsem jim říkal, že pokud mi tu kampaň budou dělat, tak musím být naprosto zdrženlivý... V tomhle musím být naprosto pasivní. Je to na vás, jak dáte dohromady týmy,“ vysvětlil svůj postoj. Senátor má podle něj fungovat jako prodloužená ruka občanů, která jim pomáhá řešit problémy a otevírat dveře k institucím. Tento přístup by rád nabídl i obyvatelům Prahy 5 a Prahy 13.
Podle ředitele je zapojení studentů čistě dobrovolné a kampaň se zásadně řeší jen mimo školní půdu a vyučování. Na kritiku či negativní reakce od rodičů přitom zatím nenarazil. Naopak, mnoho lidí to bere jako důkaz toho, že vedení školy a práce se studenty nese skutečné ovoce.
„Pokud studenti sami přijdou a navrhnou to, tak to je určitý důkaz, že to asi nedělám tak úplně špatně. A já si toho strašně vážím.“
— Radko Sáblík
Inovace a 55 udání z vlastní školy
Smíchovská střední je známá svými inovativními přístupy. Ať už jde o páteční samostudium, kde žáci nechodí do školy a čas věnují vlastním projektům nebo práci, tak o obrovskou zodpovědnost, kterou studenti přebírají. V rámci školy sami provozují IT oddělení, PR nebo projektové týmy, a starší studenti a absolventi dokonce učí své mladší spolužáky. Pro mnohé je tento styl výchovy nestandardní.
Cesta ke škole plné talentů však nebyla snadná. Každá větší změna znamenala odpor části pedagogického sboru a Radko Sáblík musel čelit hned 55 udáním.
„Většina těch udání byla in-house, z vlastního domu... Vždy, když se udělala nějaká radikálnější změna, tak se to pokusili nějakým způsobem zastavit.“ Dnes si ale Radko Sáblík tuto zkušenost spíše pochvaluje, jelikož díky opakovaným prověrkám Českou školní inspekcí je jasně potvrzené, že metody uplatňované na škole skutečně fungují. Vrstevnické učení je tak například inspekcí označováno jako příklad dobré praxe a odchody studentů ze školy jsou téměř nulové.
„Je to jako nabalující se sněhová koule, chce to začít s menším počtem a postupně přidávat. Ale to budujete deset let. A musíte mít odvahu. Musíte mít i pevné nervy a musíte nebrat věci osobně, protože proti vám budou určití lidé brojit.“
— Radko Sáblík
Zákaz mobilů a zrušení devátých tříd
Debata se dotkla i žhavých témat školské politiky. Radko Sáblík se staví proti plošnému rušení devátých tříd bez další promyšlené koncepce. Místo toho preferuje model „osm plus dva“ — tedy 8 let základní školy a 2 roky středoškolského vzdělávání, které by mohlo být na konci zakončeno mikrocertifikátem pro všechny.
Podobně se staví k diskuzím o zákazu mobilních telefonů ve školách, o kterých mluví vláda. „Tím, že zakážeme něco na šest hodin, tak co se stane? Nestane se ve své podstatě nic... Je potřeba naučit žáky s tím pracovat, upozorňovat na nebezpečí.“ Zatímco na prvním stupni vidí určité omezení jako smysluplné, u středoškoláků to považuje za nesmysl. Technologie by se podle něj měly u starších žáků využívat jako prostředek pro školní systémy a další vzdělávání, nikoliv je pouze zakazovat.
